1.) Za SZ nemůže kandidovat nikdo, kdo byl v jakékoliv politické funkci před listopadem osmdesát devět, nebo byl donašečem, či přímo agentem STB.
2.) Strana Zelených nebude na žádné úrovni spolupracovat s KSČM (nadšenci pro TOP 09 nechť vzpomenou na Kalouskovy svatební tance s Komoušema, které ho stály křeslo Lidovců)
3.) Každý navržený kandidát za SZ je povinen zveřejňovat na internetu majetkové přiznání své, a svých nejbližších příbuzných (samozřejmě s jejich souhlasem)
V průběhu tříletého působení Zelených ve vládě jsem pak nacházel většinou světlé body. Abych nebyl nařčený z přílišné podjatosti, uvedu největší průsery SZ a můj krátký komentář k nim.
a) Kateřina Jacques a její zmlácení vysloužilou bolševickou policejní mlátičkou před volbami 2006
Z videa je každému zřejmé, že Káťa trochu hraje. Také křičí „Kde máte číslo?“ a na jiném místě je vidět, že ho policajtovi sama utrhla. Zlé jazyky tvrdí, že to SZ pomohlo vyhrát volby.
Vraťme se na začátek situace. Káťa Jacques šla na procházku s dětmi a přichomítla se k demonstraci. Všimla si, že policista zasahuje nepřiměřeně proti jednomu z demonstrantů a vydala se mu na pomoc. Dál už to všichni známe.
1.) Policie by neměla zaměstnávat bývalé policejní mlátičky z komunistických dob na žádných postech a už vůbec by je neměla nasazovat na demonstrace. Doufám, že nemusím vysvětlovat proč…
2.) Policie by měla mnohem více využívat klidové způsoby řešení vzrušených situací, používat častěji slova než tonfy a zvětšit Antikonfliktní tým na úkor robotů.
Káťa Jacques nešla pod tonfu aby Zelení vyhráli volby. Prostě nedokázala projít kolem brutálně bitého člověka. Její hraní před kamerou je pak ostuda, ale ne zločin.
b) Bursíkova SMSka omylem poslaná Zubovové (ruský manžel Zubov)
Bursík trpěl stejným stigmatem, jaké visí i nad Obamou. Slíbil slušnost a všichni pak nedočkavě čekali, na jakémže výkalu mu to uklouzne. Tím kluzkým exkrementem se stala tato SMSka, odeslaná ve vzrušené době, kdy se volil prezident. (Pamatujete ještě? Zdá se to tak dávno…)
V době, kdy se někteří lidé scházeli konspirovat po kavárnách (kauza Savoy), jiní byli zastrašováni vlastní stranou (poslanec Melčák) se Strana Zelených snažila hasit právě narůstající problém. Ve straně se objevil trojský kůň. Když jsem se později dozvěděl o politické promiskuitě bývalé (a opět nynější) socanky Zubovové, vše mi došlo. Proč se vlastně stydí za své pravé příjmení? Řekl bych, že Bursík byl hodně zoufalý i naštvaný když psal ono krátké sdělení a asi měl zrádné poslankyně natolik plnou hlavu, že odmáčknul v telefonu její jméno. I pro mě byla ta SMSka trochu zklamáním. Přesto v porovnání s korupčním smradem které kolem sebe šířily ostatní strany jsem mu vcelku rychle to uklouznutí odpustil.
c.) Biomasa zahřátá na sto Krausů
Jak může jedna z nejvýš postavených političek Zelených nevědět, co je to biomasa?
Pominu nyní, že v době kdy se pořad vysílal, nedokázala by pravděpodobně tuto otázku zodpovědět správně většina národa. Od zelené političky se ovšem očekává, že bude mít biomasu v malíčku. Káťa Jacques je vystudovaná politoložka mluvící plyně několika jazyky. Jejím dlouholetým oborem jsou lidská práva. Strana Zelených není složená jen z lidí kladoucích důraz na ochranu přírody. Chybou je, že toto sdělení neumí „prodat“ voličům.
c.) Hlasování Káti Jacques a Přemysla Rabase pro tzv. náhubkový zákon
Jak asi víte, tento zákon byl klasickým přílepkem k zákonu nesouvisejícímu, proti kterému neměli Zelení výhrady.
Když Káťa a Přemek v zápětí zjistili (tahle nepozornost mě mrzí nejvíc), pro co hlasovali, chtěli nové hlasování kvůli procedurální chybě, ale bylo to zamítnuto. Pro náhubek totiž hlasovala taková většina poslanců napříč stranami, že dva hlasy přelité do tábora „proti“ by nic nezměnily.
d.) Po prohraných volbách do EP odstoupil nejdříve Bursík a následně i Káťa Jacques
Některá média toto národu vysvětlila jako projev zbabělosti. Bursík prý stáhl ocas.
Jako člověk znalý i jiných, než českých poměrů, považuji to za normální politickou slušnost. Na západě je běžné, že po prohraných volbách vedení odstoupí a nechá kormidlo novým tvářím. U nás se asi víc cení síla stisku hrabivých pahnátků přidržujících se koryt.
Tak a máme za sebou průsery…
„To má být všechno?“ ptáte se nevěřícně. Ano, přirozeně. Strana Zelených za sebou nemá žádný korupční skandál. Naopak jako jediná trvala na důkladném prošetření kauzy Čunek. Zubovová byla nasazená jako dálkově řízená bomba a škodila ve všech důležitých momentech. Mrzí mě, že jí kdy SZ nasadila do voleb, ale mám radost, že jí a jejímu sponzorovi Soukupovi neskočili voliči na lep a DSZ ve volbách do EP totálně propadla. Strana Zelených z této krize vyšla poučená do budoucnosti a pravděpodobnost opakování takového průšvihu je mizivá.
Proč jsem tedy nadšeným členem Zelenáčů? Strana Zelených chce, stejně jako já, mimo jiné:
1.) Zrušit náhubkový zákon.
2.) Odpolitizovat volby do rad veřejnoprávních médií a ČTK
3.) Schválit zákon na regulaci lobbingu alespoň takové kvality, jakou má obdobný zákon, kterým se řídí evropský parlament.
4.) Zprůhlednit a tím i výrazně zlevnit státní zakázky
5.) Omezit poslaneckou imunitu i výhody
6.) Zvýšit investice do vzdělávání, kultůry a vědy
7.) Změnit volební zákon tak, aby hlasy všech voličů byly rovnocenné
8.) Snížit procentuální hranici pro vstup do sněmovny
9.) Snížit věkovou hranici pro volby do místních zastupitelstev na šestnáct let
10.) Snížit závislost na neobnovitelných zdrojích energie a tím i na nevypočitatelném Rusku
11.) Přispět lidem na efektivnější zacházení s energiemi
12.) Vytvořit nová pracovní místa orientací ekonomiky na rozvoj úsporných a k přírodě šetrných technologií
Všechny tyto kroky by mohly posloužit k potlačení korupce, uvolnění regulace médií a jejich závislosti na politických zadáních. (obludný mi přijde zejména způsob, kterým ČT zasahuje do politiky pomocí zpolitizovaných a neprůkazných průzkumů veřejného mínění). Dá se očekávat, že národ „vysokoškoláků“ obstojí na globálním trhu lépe než národ „montérů a dělníků“, ať už máme ručičky ze zlata či ne. Národ, který investuje do kultury se sám samovolně zkulturňuje. Pokud dáme mladým lidem možnost vyzkoušet si demokracii v praxi alespoň na lokální úrovni, mohlo by vzrůst jejich politické uvědomění i spoluzodpovědnost za osud země. Politici jsou díky různým výhodám hodícím se spíše do dob Rakouska Uherska příliš sebejistí a prokorupční chování pro ně není očividně riskantní. Více stran ve sněmovně znamená více demokracie. Voličům, kteří dávají dlouhodobě svůj hlas stranám pohybujícím se nad 1% preferencí by se měla dát možnost „vyzkoušet svoje koně na dráze“ i kdyby se měli zklamat. Snížení hranice pro vstup do sněmovny je cesta k větší demokratizaci naší politické scény. Demokracie by neměla být jen právem většiny, ale i ochranou a podporou menšin. A na závěr. Zelení otevřeně mluví o českém rasismu. Obávám se, že tím šlapou na kuří oko mnoha slušným občanům, kteří sice nejsou rasisti, ale s těma cikánama by podle nich měl někdo něco udělat. Třeba Dělnická Strana? To rozhodnutí je na nás všech.