Pověst Čechů v zahraničí mi ale lhostejná není. Je totiž důležitá při navazování kontaktů, i hledání práce. Před nedávnem byl mladý Čech deportován ze Zélandu za krádež levných kalhot. Novozélanďani nad tím vesměs kroutí hlavou a já s nimi. Mladík šlohnul gatě v přepočtu asi za 300 korun, čímž skončil jeho pobyt na ostrovech, který ho musel stát několik desítek tisíc. Před několika lety zas česká rodina zablokovala jednu z rekreačních chat. Tyhle chatky jsou rozseté po celé zemi a mají sloužit k jednorázovému přespání za špatného počasí. Češi jednu z nich doslova zasquatovali a odmítali do ní pustit ostatní turisty. Museli být vyhnáni zaměstnanci rezervace. Čeští vědci byli též chyceni při pokusu o vývoz vzácných orchideí. Jiný krajan se zase snažil do země importovat 150 chameleonů, kteří by mohli v novozélandské přírodě napáchat pěknou paseku tak jako jiné druhy zvířat a rostlin importované sem lidmi.
V paměti mi uvíznul i případ jiného Čecha, který neúmyslně založil masivní požár v Chilském Torres del Pain. A pamatujete si ještě cedulky z rakouských supermarketů vyzývající nás v rodném jazyce: "Češi nekraďte nám tady?".
Pyrrhovým vítězstvím je naše bezvýznamnost. Málokterý cizinec vůbec tuší kde Czechoslovakia leží, natož aby tušil, že už jsme 15 let rozdělení. Ikony spojené s naší zemí jsou: dobré pivo, krásné a levné prostitutky, komunismus a fotbaloví hráči. Geograficky nás zařazují tu na Balkán, jindy někam k Bělorusku.
Snažím se jim naší zemi trochu přiblížit a vylíčit její krásy a klady. Někteří krajané mi ale tuto snahu hatí. Ještě si to rozmyslím, ale asi si zas raději vypůjčím jinou identitu. O Litvě toho snad nikdo moc neví…