Nedokázal bych žít nesvobodný. Neobejdu se bez možnosti
svobodně si vybírat, přemýšlet, diskutovat, tančit, tvořit,
blbnout, cestovat, volit si životního partnera, zkrátka bez
svobody. Její autoritativní omezování rodiči, školou, a později
složkami státního aparátu vedlo v mém případu vždy jen k
protireakci. Rodiče ve mě vypěstovali pábitele a mistra v taktice
"Tichá voda břehy mele", základní škola mě
naučila hledat informace z lepších zdrojů, lhát a podvádět.
Policie mě naučila, že i devět let po revoluci policie užívá
"obuškový zákon – v dnešní době tonfový". Časem
jsem ale poznal jednu důležitou věc. Abych nepotřeboval jako
někteří lidé druhé já, ten vnitřní hlas vyčítající nám
naše špatnosti, zkrátka svědomí, musel jsem se naučit
zodpovědnosti. Aby se člověk obešel bez svědomí (věc, pro
nekřesťanské kultury zcela běžná), musí lépe zvažovat svoje
budoucí slova a činy. Dobře si rozmyslet následky a posoudit, zda
i přese všechna mínus stojí za to jednat právě tak. Říká se,
že Svoboda jednoho končí tam,kde začíná svoboda druhého.
Optimisti a entuziasti pak dodávají: Nikdo není svobodný
zcela, pokud bude na Zemi jediný svobody zbavený člověk.
Milovat svobodu je snadné i z čistě egocentrických důvodů.
Jezdit rychle v káře. Vybrat rodičům nejlepší důchoďák.
Nejít k volbám. Svobodně ignorovat rasismus i anticikánismus
(trefný termín Kocábův), vtipy o židech v koncentrácích a
veškerý nešvar, který je pod naší morální rozlišovací
schopnost. Tyto příklady mají shodného jednoho jmenovatele –
absenci zodpovědnosti.
Od tíhy zodpovědnosti si členové společnosti vzájemně
ulehčují. Můžeme žít nezdravě na úkor ostatních, kteří o
zdraví pečují protože máme systém zdravotního pojištění.
Nemusíme přemýšlet co s rodiči až zestárnou, nějakej
důchoďák se najde… Můžeme házet odpadky kde se nám zlíbí
(hlavně když nás nikdo nepřistihne), on už je „někdo za to
placený“ uklidí. Věřím v inteligenci svých čtenářů a tak
již nebudu unavovat dalšími příklady svobody bez zodpovědnosti.
A nyní již přistupme k jádru věci.
O svobodě a zodpovědnosti jsem začal mluvit protože má úzký
vztah k politice.
Ve volbách svobodně zvolíme
své zástupce a dáme jim tím plnou moc zodpovídat za
stav věcí veřejných. Pravice i levice u nás se shodne na jedné
věci vždy. Volbami jste na nás delegovali svojí zodpovědnost a
teď nám dejte pokoj.
Pravice chce většinou zachovat
svobody pro všechny,
ale obzvláště si zakládá na svobodě trhu,
který adoruje a je mu ochotna obětovat zodpovědnost
za stav lidských práv i životního prostředí. Pravice je
pozemským zastoupením ekonomické víry.
Levice nepovažuje svobodu
za důležitější než sociální jistoty, věří též v „oslíka
otřes se trhu“, ale věří, že neuteče ani když bude bitý.
Zodpovědnost cítí pouze za lidstvo a jeho plný žaludek, životní
prostředí a lidská práva sleduje jen jako vedlejší lákadlo pro
voliče. Levice je zhmotněním utopie
na Zemi a stejnou brzdou pokroku a poznání, jako jakékoliv jiné
náboženství.
Je vlastně hloupé přistupovat na
hru politiků na levou a pravou. Jejich skutečným zájmem je být
zvolen, či znovuzvolen (nehraje roli za koho) a napojit se tak na
síť výhod plynoucí z šedé ekonomiky. Míra populismu dnešní
doby je nesmírná, ale neboť už nyní politikové přehnali svůj
odhad skutečné blbosti národa, dál už snad nebudou moci zajít.
Když si má člověk vybírat mezi dvěma zly, je těžké
rozhodnout se a zachovat si tvář. Když se mě někdo zeptá na
moji politickou orientaci, dostane mě do rozpaků. Jsem členem
Strany Zelených, ačkoliv jsou pro mě jen „světle zelení“.
Jsem liberál, ale bez zodpovědnosti mi tato nálepka příjde
bezobsažná a chvástavá. Říkám, že jsem spíše pravicový
liberál, jen proto, aby si mě někdo nezaškatulkoval jako
levicového liberála.
A co se mi nelíbí na pravicovém
liberalismu?
Jsem pro ruku trhu,
ale svobodu bych jí
nedával, neboť zodpovědnost po „ní“ nikdo nežádá a není
ani kontrolovatelná, ani vynutitelná. Cyklickým opakováním
hospodářských krizí je pak podle mě dosvědčováno několik
věcí najednou:
a) Trh bez regulace je těžko
předvídatelným chaosem
b) Podnikatele nikdo nenutí
započítávat do jejich bussinessu tzv. externality, tedy zničené
zdraví a životy lidí i zvířat a likvidace životních funkcí
biosféry
c) Ekonomové zvučných jmen jsou v prde… i s ajmelantem a jen
se nechápavě drbou na hlavě, kromě Marka
Fabera, který je zřejmě pravdě
nejblíže. Ten předpovídá ukončení této krize válkou.
d) Podle četných studií nekoreluje finanční úspěch s mírou
spokojenosti s vlastním
životem, čili všichni žijeme
reklamu na neexistující ráj na Zemi.
e) Pokud bude chtít zbytek světa projít vývojem kterým jsme
prošli my, budeme čelit rychlé dezertifikaci planety a brzkému
vyčerpání zdrojů, nyní sloužících naší dočasné
technologické moci nad Zemí.
Takže malé shrnutí na konci. Nejsem ani LEVIČÁK, ani
PRAVIČÁK, ani „STŘEĎÁK“. Jsem člen Strany Zelených i pro
to, že se nijak v tomto směru nevymezuje.
Levici považuji za naivní politický směr.Pokud je u moci,
trestá šikovné, chytré a nadané a dává šanci průměrným až
podprůměrným, čímž jde proti smyslu evoluce. Zbavuje občana
zodpovědnosti, ale vyžaduje za to loajalitu a zešednutí
společnosti.
Pravice je na půl cesty k mému politickému přesvědčení
(ovšem ta naše je spíš podobna pravici balkáského typu, než
britského). Uznává svobodu jednotlivců, pokud nestojí v cestě
nějakému „veřejnému zájmu“ (rád tomu tématu věnuji
některý z příštích příspěvků) na kterém se pár jedinců
neveřejně nakapsuje z veřejných peněz.
Jsem člověk a jmenuji se Tomáš. Pravolevé i jiné nálepky
přenechávám těm, kterým nestačí být sám sebou…