Reklama
 
Blog | Tomáš Nosek

Snižme jim důchody

 

Nedávno se v Hospodářských novinách objevila zpráva, že polský parlament schválil zákon snižující důchody čtyřiceti jedna tisícům bývalých spolupracovníků tajné policie na zákonem stanovené minimum.

Náš premiér na dotaz, zda se narovnání nespravedlnosti dočkáme i u nás odpověděl, že ne, neboť by takový zákon neprošel přes Ústavní soud v jeho momentálním složení. Osobně se domnívám, že má spíš strach píchat do sršního hnízda českých přisluhovačů zločinného režimu, potažmo jejich příbuzných. Neřekl bych (ačkoliv se mohu mýlit), že se polská ústava liší tak radikálně od té naší. Z jeho vyjádření si dedukuji dvě teze:

 

1.) Premiér tvrdí, že náš Ústavní soud by nadřadil osobní podjatost svých soudců výkladu ústavy.

 

2.) V Polsku schválili protiústavní zákon a jejich Ústavní soud k tomu mlčí.

 

Ať už je správná první, či druhá premisa, náš premiér znevažuje nezávislost našeho či polského ústavního soudu a to je od jinak rozumně a slušně vystupujícího politika nepříjemné překvapení.

 

 

 

Reklama

Proč nezachovávat status quo

 

To je dle mého názoru zcela zbytečná otázka. Češi se dodnes se svojí totalitní minulostí nevyrovnali. Lidé kteří proti režimu aktivně vystupovali i ti, kteří s ním z morálního přesvědčení odmítali spolupracovat jsou dodnes šikanováni státem. Pochybuji že já, kterému bylo v roce 89 deset let, musím vysvětlovat čtenářům RESPEKTU, jak vypadala represe komunistického režimu. Každý průměrně vzdělaný člověk dnes ví, že například v období tzv. normalizace oddělovali bolševici zrno od plev jednoduchou otázkou. “Souhlasíte se vstupem vojsk varšavské smlouvy na území Československa?“. Plevy které odpověděly “Ano“ zůstaly na svých místech, či zaplnili místa svých kolegů, kteří se nechtěli stydět při pohledu do zrcadla. Odpověď “Ne“ vedla “zrna“ na málo placené a často fyzicky náročné práce, v horším případě do kriminálů a komunistických pracovních táborů. A jak že stát šikanuje odpůrce režimu nyní? Nízkými důchody, které vypočítaly úředníci z průměrné mzdy. Nikdo se nezabývá tím, proč naše kulturní elita, často s vysokoškolským vzděláním zametala ulice a pracovala třeba v uhelných skladech či v kotelnách.

             A jak jsou na tom dnes lidé, kteří jejich neštěstí způsobili či zneužili? Užívají si nadprůměrných důchodů a statutu quo ,se kterým očividně nikdo nechce hnout.

 

Komu snížit důchody na minimum a proč

 

Tohle nebude ucelený seznam, ale spíš inspirace pro mé spoluobčany. Byl bych rád, kdyby se o naší neslavné minulosti začalo víc mluvit a očekávám, že lidé, kterým Bolševici uškodili sami přijdou s dalšími nápady.

 

1.) Estébákům

 

Mám na mysli především příslušníky tajné policie. Lidé byli ke spolupráci donucováni rozličnými prostředky a pokud se nerozhodli udávat své spoluobčany dobrovolně (ať už pro peníze či ze sobeckých důvodů jakými mohlo být například touha po místu schopnějšího kolegy), patří svým způsobem mezi oběti režimu.

 

 

2.) Důstojníkům pohraniční stráže

Touze lidí uprchnout z komunistického marasmu na Západ stáli v cestě nejen ostnaté dráty, ale i jejich spoluobčané s kulomety a psy.

 

3.) Cenzorům

Nechápu ,proč by si lidé, kteří ochuzovali českou kulturu a žurnalistiku měli užívat nadprůměrných důchodů.

 

4.) Profesorům a školitelům Vysokého učení Marxismu-Leninismu

Tito lidé kradli čas našim vysokoškolákům, aniž by je naučili jakoukoliv v praxi použitelnou věc.

 

5.) Esenbákům

Nemám na mysli všechny příslušníky bývalé veřejné bezpečnosti, ale zejména ty, kteří se podíleli na protizákonné represi svých spoluobčanů. Například slavné stříhání a mlácení mániček, či brutální zásahy proti demonstracím.

 

6.) Kádrovákům

Tito lidé nepříznivě ovlivnili kariéry milionů našich spoluobčanů. Jejich kádrové posudky často nepopisovali pracovní výkony, ale míru loajality k socialistickému zřízení.

 

Jak to napravit

Toto je angažovaný příspěvek. Byl bych rád, aby se každý, kdo s nutností napravení starých křivd souhlasí zamyslel, jak by mohl osobně pomoci. Uvítám osobní příběhy perzekuovaných, návrhy dalších skupin osob, kteří si nezaslouží dožít s nadprůměrným důchodem i argumenty proti této změně. Od premiéra Nečase se žádné aktivity v této věci pravděpodobně nedočkáme, ale jsou i politici, kteří se nebojí nepopulárních témat. Zatím jsem v této věci oslovil nejmenovaného senátora za TOP 09 (vyčkám, zda bude chtít ve věci spolupracovat) známého svou snahou postavit KSČM mimo zákon. O radu a podporu jsem požádal rovněž Konfederaci politických vězňů. Nejde jen o snížení důchodů prominentům bývalého režimu, ale i o zvýšení důchodů těch, kteří proti bezpráví aktivně vystupovali. Zatím se dočkali za své činy a postoje pouze slovního uznání, případně menší část z nich medailí a řádů. Budu šťastný za další návrhy, které osobnosti a organizace za tímto účelem oslovit a získat je pro věc. B

udeme potřebovat právníky, kteří se vyznají v naší ústavě a budou schopní formulovat návrh zákona tak, aby s ní nebyl v rozporu. Je potřeba sepsat petici, šířit jí a pokud se pod ní podaří shromáždit nezanedbatelné množství podpisů, neúnavně s ní mávat před obličeji našich ústavních činitelů. Zapojit se můžete i tak, že budete o celé věci diskutovat se členy svých rodin a přáteli a získávat je pro věc. Mé generaci, i těm pozdějším je vyčítáno, že se o svoji nedávnou minulost nezajímáme. Bavte se o tom s mladými lidmi. Vysvětlujte jim, jaká byla doba a získejte je pro aktivní anti-tolarismus. V opačném případě nám bude hrozit opakování nedávné minulosti i když se nová totalita obleče do hávu nové ideologie.