Více v odkazu:

http://zpravy.idnes.cz/vlada-chce-snizit-duchody-byvalych-komunistu-a-pridat-disidentum-p90-/domaci.asp?c=A110207_210323_domaci_brm

Základní myšlenka je dobrá: zvýšení důchodu perzekuovaným, redukce nadprůměrných důchodů těch, kteří režim udržovali v chodu.
Nejsem si jist, jestli iniciativa nepřichází pozdě – máte aspoň nějaký odhad, o kolik lidí by mohlo jít? Obávám se, že většina těch, kterých se to týká, už odpočívá v pokoji…

Pozor na šíři záběru: u některých profesí je spojení s režimem jednoznačné, u jiných méně a např. u těch esenbáků už byste potřeboval zřizovat kádrovací komise – myslím, že je pochopitelné, proč je V. Havel tenkrát odmítal, a ze stejných důvodů bych se jim vyhýbal i dnes.

Nicméně dle mého názoru bylo pro podobné kroky pozdě už někdy v roce 1992, natožto později.

Sám jsem byl drobným aktérem událostí kolem listopadu kdesi v malém městě daleko od Prahy. Dělali jsme to, co jsme uměli tak nějak spontánně a čekali jsme, že přijde nějaký impulz, který by koordinoval kroky podobných jako my, který by nám dal program a cíl pro následující měsíce a na jehož rozpracování v lokálních podmínkách bychom se mohli aktivně podílet.

Z dnešního pohledu vnímám, že jsme byli naivní. Že nic takového přijít nemohlo, protože tehdejší skupina lidí, které situace vynesla do čela společenského hnutí, podbný program připravený neměla. Vzniklou situací byla zaskočena. V té době mezi nimi převažovaly myšlenky sice hluboce filosofické, ale pro praktický život, resp. pro skutečné převzetí iniciativy ve společnosti, byly (bez dalšího) absolutně nepoužitelné.

Protože to mistři vládnutí (na úrovni státu, měst, fabrik ap.), kteří byli v praktickém způsobu dělání politiky (politiky bez ohledu na ideologii) denodenně zběhlí, velmi rychle odhalili, tak sami začali za oponou tahat za nitky. Přestali viditelně podporovat bývalou ideologii (včetně jejich profláknutých nositelů) a s využitím všech svých znalostí a hlavně osobních vazeb se začali připravovat na novou roli, která jim slibovala osobní prosperitu. Nikoliv politickou (alespoň v počátku), ale ekonomickou, podnikatelskou apod.

Bohužel jedinou skupinou, která mohla těmto „starým strukturám“ konkurovat, byli lidé, které kolem sebe soustřeďovali ekonomové typu Klause, Komárka, Zemana apod. Že vyhrála skupina kolem V.K. je celkem jasné, protože se soustředila hlav nehlava pouze na praktickou stránku věci a zcela ignorovala jakýkoliv humánní či filosofický přesah svých kroků (čehož důsledky vnímáme dnes a bohužel asi ještě dlouhou dobu budeme).

Na druhou stranu na to, že téměř všem bývalým prominentům (na všech úrovních, zejména na lokální úrovni) bylo umožněno beztrestně „vycouvat“ z politiky a využít výhod svého bývalého postavení a zejména vazeb, bylo zaděláno hned v počátečních fázích polistopadových změn a symbolem tohto procesu, který dle mého názoru a mých informací má bohužel největší podíl na tomto postupu, je Václav Havel. V.H. se svojí jistě chválihodnou filosofickou představou o přeměně společnosti (v době listopadu bych ji podepsal vlastní krví), kterou ale ani on, ani nikdo z jeho týmu nebyl schopen rychle přeměnit v praktický politický program uchopitelný dalšími lídry v centru, ale i na venkově, a podle něj společnost postupně přetvářet a očišťovat od nezdravých jevů (včetně autorem zmíněných milicionářů, estébáků, donašečů atd.).

Jestliže je V.K. vyčítáno, že provedl ekonomickou transformaci bez potřebného nastavení pravidel (v podobě odpovídajícího právního aparátu), tak mám zato, že V.H. provedl společenskou transformaci rovněž bez toho, aby vznikla a byla uplatňována jasná pravidla v této oblasti (srovnej v organizační rovině s procesem denacifikace v Německu po válce či „odrakouštění“ v ČR po r. 1918, nebo socializace po r. 1948).

Argumenty typu, že soudci byli všichni „pod vlivem“ bývalého režimu jsou zcela liché. Soudní senáty mohly být v těchto „politických“ záležitostech doplněny kromě předsedy-soudce profesionála (byť s kořeny vzdělání a praxe za min. režimu) i přísedícími „z lidu“ (což byla v té době běžná praxe), kde mohli být zastoupeni lidé s právním vzděláním nepoznamenaní tehdejším režimem (a že jich nebylo málo), ale i laičtí přísedící, nominovaní např. i ze vzdálenějších lokalit.

Na to vše velká část společnosti čekala. Na to vše jsme čekali hned v lednu, únoru, březnu 1990. Pak už začalo být pozdě. Namísto toho se V.H. zabýval nesmyslnou amnestií či podobnými nepraktickými či marginálními věcmi, nebo dokonce prosazováním co nejrychlejšího útlumu zbrojního průmyslu (který poskytoval živobytí stovkám tisíc lidí, zejména na Slovensku). Nestal se tím vůdcem lidu, který by v čele davů šel defenestrovat ony zaprodance bývalého režimu. Nikoliv jen toho Štěpána či Jakeše, ale všechny ty chtráky, kteří nebyli(jak sami říkali) ve straně, ale „u strany“, aby mohli realizovat své ekonomické zájmy. V bývalých pézetkách jich byla líhěň. Nikoliv tedy ti Štěpánové, ale zejména ti z pézetek (jejichž jmény se dnes hemží představenstva těch největších konglomerátů v „českých rukách“) byli ti, kteří mazaně ovládli dnešní ekonomiku, resp. politiku ČR. A většina z nich, přes jejich nesporné odborné schopnosti, k tomu neměla po listopadu žádné morální právo.

Tito lidé se mohou podobným článkům, jako napsal autor, dnes jen smát. Se suitou špičkových právníků, s kontakty ve sféře státního zastupitelství i soudců (a tím nemyslím jen soudce z bývalého režimu), s off-shorovými firmami a majetkem bezpečně ulitým ve světě, je podobné aktivity nechávají naprosto chladnými. Jejich největší starostí nyní je, jak předat majetek a vliv na své rodinné nástupce. Václav Havel a podobní humanističtí naivkové se svými Fóry a podobnými aktivitami (notabene z podstatné části financované ze zdrojů novodobých magnátů, o kterých je psáno výše) jsou jen úsměvným koloritem vzpomínek na zpackanou (nebo spíše svým potenciálem nevyužitou) Sametovou revoluci.

Bohužel. Osobně mi je to líto, ale v současné době se s tím už nedá nic, ale vůbec nic smysluplného dělat.

Proč to neudělali v Polsku dřív?
Proč by to měla být nespravedlnost u nás, ale v Polsku ne?
Proč raději Poláci netrestají snížením, či odepřením důchodů bezdětné páry?

Nevím, proč tady na mne například pan Pavel Majerka útočí jako na nějakou zrůdu, nebo infantila. „Z takových lidí jde strach“. A neobává se našeho severního souseda, kde mají takových hrůzostrašných poslanců v parlamentu většinu.

V průběžném důchodovém systému si nikdo na důchod nespoří, ani se nepojišťuje (proti čemu, proboha?). Pouze živí své přestárlé rodiče. Pokud neměl děti, nevytvořil další přispěvatele do systému a nemá tedy nárok.

Vaše sortování, autore, jde proti logice důchodového systému. V době, kdy tyto zavrženíhodné profese byly ekonomicky aktivní, nepobírali jejich nositelé důchod. Dnes jim na důchod přispívají jejich děti (mají-li nějaké). Svým voláním po snížení jejich penzí voláte po uplatnění dědičného hříchu. Ten máme, bohudík, za sebou.

Co kdyby ale poklesly penze rodičům současných cenzorů (třeba internetu), současných prokurátorů (třeba žalobce, který žene k soudu pana Stworu), současných příslušníků politické policie (viz předchozí případ), atd. Tam bych nebyl proti.

A co teprve učitelé, kteří „…kradou čas našim vysokoškolákům, aniž by je naučili jakoukoliv v praxi použitelnou věc.“ Ha ha, chlape, to by většina rodičů dnešních VŠ učitelů byla bez penze!